Maska

20. září 2016 v 20:57 | M.S. |  Poezie
Svůj falešný smích necháváš znít dál.
a bavíš ty chudáky.
Připadáš si při tom jako král.
Jsi král mezi hlupáky.

Jsi ukázkou výjimky, co potrvzuje pravidlo.
Každý den jinou tvář nosíš.
A z každé z nich pak stane se strašidlo
v tvých nočních můrách, co sníš.

Pak v noci před zrcadlem si drásáš tvář.
Každým dnem jde maska sundat hůř.
Přichází ta bolest, kterou tak dobře znáš.
Příště si snad budeš muset vzít nůž.

Druhý den však nasadíš ji zas.
Spatřuješ původní holou duši,
ze které leze ti po zádech mráz.
Před vnitřním hlasem chceš zakrýt si uši.

,,Nasaď si mě a buď král."
,,Spíš budu šašek," povídáš.
,,I přesto jsi tak mnohem dál,
než když nosíš pravou tvář."

Cítíš se nesvá, bez štítu, který nosíváš.
Bez rozšklebené masky, kterou denně odmítáš.
Svůj život raději si zachováš,
i když si své rozmary nehlídáš.

Pak jsem přišel já a vzbudil tě ze snu.
Rozerval masky a tvou bariéru,
zahnal strašidlo, co děsilo tě ve snu
a spatřil tvou duši jak otevřenou voliéru.

Tam třepetal se pták s přistřiženými křídly.
Slíbil jsem ti, že můj klid tvou bolest utne,
a rozmary a faleš, co ho kdysi vedly.
A že potom znovu, volný, vzlétne.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama