Selhání

20. září 2016 v 20:43 | M.S. |  Myšlenky
Našedlý úsvit vyloupnuvší se z tmy. Uvědomění si svého vlastního bytí, když otevřu oči...

V ústech pachuť prožitého snu.
Kdy hledal jsem podstatu sebe sama.
Kdy se mé vlastní já stydělo na mě promluvit.
Kdy jsem jen bezcílně bloudil v jeho stopách.
Oděn do nevinné běloby...
Viděl své vlastní já umírat s prosbami na rtech, ať mu dám svobodu.
Přičemž jsem ho nikdy nevlastnil.
Zemřelo mi v náručí, protože jsem mu nedal svobodu.
Nevěděl jsem, jak.
Až ve chvíli, kdy zavřelo oči, spatřil jsem na jeho rukou okovy.

Vzbudil jsem se do ocelové šedi rána. Se staženým hrdlem a provinilým pocitem. Zoufalá snaha znovu se poddat nevědomí. Nestalo se tak a já si byl jist, že něco ve mě zemřelo a už se nikdy nevrátí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama