Sny

20. září 2016 v 20:42 | M.S. |  Myšlenky
První

Naposledy jsem se pokusila natáhnout ruce po tónech, ale marně. Odlétaly pryč. Vrátí se ještě? Duhové kapky mi potřísnily límec. Vzbudila jsem se. Zaslechla jsem jemné dopadání tlapek do mechu. Přišel ke mně bílý vlk a dýchl mi na tvář. Lehl si vedle a položil mi hlavu do klína. Zívl a ukázal tesáky, které nikdy nikomu neublížily bez příčiny. Vedle protékal tenký potůček, ale i když jsme seděli přímo u něho, nezurčel, nešeptal. Nikdy nevydával žádný zvuk. Byl to jen vzduch, který se tvářil jako voda. Na tvář mi dopadl další cákanec duhových kapek. Slunce zapadalo.

Druhý

Opřela jsem se o skálu a snažila se usnout, když mi začal obrovský měsíc zpívat do ucha. To byly ty tóny, které mi zmizely, když se začalo rozednívat. Byla to jeho písnička. Čekala jsem až ji doplní vytí. Doplnilo ji, když hvězda spadla a zaleskla se mi v oku. Černý vlk mi stiskl dlaň mezi zuby. Ale jemně a s láskou. Tesáky měl ostré jako čepele nožů, ale moji kůži nikdy neporanily.

Třetí

Nevěděla jsem, kde jsem tu masku vzala. Byla rudá, prošívaná zlatými nitěmi. Kolem otvorů pro oči byly posázeny drahé kameny. Tyrkysové. Ale sundala jsem si ji z obličeje tak samozřejmým způsobem, jako bych to dělala už roky. Když jsem si ji přidržela před obličejem, začala otvírat ústa a zpívala... písničku měsíce. Ona ji taky umí? Sedla jsem si na bobek a poslouchala. Nerozumněla jsem slovům, ale měla jsem pocit, že vím, o čem zpívá.

Místo masky jsem před sebou držela zrcadlo s pozlaceným rámem. Nezpívalo mi. Dívala jsem se na tvář černého vlka. Otevřel tlamu a ukázal mi tesáky.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama