Závislost

20. září 2016 v 20:39 | M.S. |  Myšlenky
Jak lákavé je jednu mít. Nebo víc? Po nějakou dobu ale stejně převládá jen ta jedna. Seznamuješ se s ní jen pomalu, dotkneš se jí jen letmo, ale už v té chvíli jsi rozhodnutý být s ní. A mít ji. A pak možná být jí. Nejdřív navštěvuje ona tebe a pak je to naopak. Jsi s ní tak často, jak jen můžeš a usmíváš se věcem, co ti ji jen trochu připomínají.
Každý má jednu. Nebo alespoň někdy měl. A ty miluješ tu svoji, a možná ani fakt, že nepatří jen tobě a sdílí ji více lidí najednou, tě nedokáže odradit.
Může ti spoustu věcí ulehčit, ale i naopak. Možná ti ji někteří budou i vyčítat. Ale ty na to nedbáš, jsi šťastný tak, jak jsi, tohle je to, co ti tak chybělo, tohle je ten kus tebe, co tě vystihuje, to jsi ty, na to jsi čekal. A pak je všude. Naplňuje tebe a tvé myšlenky, dýcháš ji a je z tebe cítit.
Jenomže pak tě uchopí za bradu a otočí si tvou tvář k sobě, aby tě mohla odvádět od práce, kterou za tebe nikdo jiný neudělá. Už se neptá, zda půjdeš s ní, ale chytí tě za zápěstí a vláčí tě s sebou a ty nemůžeš dělat nic jiného, než běžet s ní. Nespíš, protože ona tvrdí, že nepotřebuješ spánek, když tu máš ji. Není kdy spát, ona z tebe únavu shodí.
Pak se díváš kolem sebe a kam tvůj pohled padne, tam je. Támhle leží věci, co s ní souvisí a támhle jsi s ní zažil krásnou chvilku. Minulý měsíc? Ano, to byly ty tři dny, kdy jste byli jen ty a ona, toužil jsi po ní tělem i duší a dostal jsi ji, bylo to něco nového, lákavého, krásného.
Zjišťuješ, že tvůj život se smrskl do jednoho jediného pojmu a tím je ona. Je to dobře? Je tohle to, o čem všichni mluví? Když jsi procitl z jejího nádherného opojení, ptáš se, co by se stalo, kdybys ji nepotkal, nenašel? Kdyby jsi s ní právě teď skončil? Pustil její ruku, za kterou tě vláčí a šel si svou vlastní cestou, která se ti ale narozdíl od té její zdá trnitá, i když víš, že je to jediná, která pokračuje dál?
Jsi v pokušení to udělat, dokonce se ti to jednou málem podaří, jenže potom ti dochází - co tě pak bude naplňovat? Na co budeš myslet? Čím budeš žít?
Vzdáváš to, protože je nemožné se od ní odpoutat. A tak zkrátka lhostejně jdeš, veden její cestou, když v tom jsi nucen zastavit se. Protože cítíš stisk na své druhé ruce, který ti zabraňuje jít dál. A zjistíš, že tě drží jiná, dívá se na tebe s prohnaným, ale přesto s tím nejsladších a nejnevinnějším úsměvem, jaký jsi kdy viděl. Zaujala tě, připouštíš si, že na ní něco je. Ta první s jistotou ví, že se k ní vrátíš a tak přijímá tvoji prosbu podívat se aspoň na chvíli cestou druhé. Ujít jen tak málo s druhou ti nestačí, chceš víc, ale víš, že své místo máš u první. A pak jsou tvé pochůzky s druhou stále delší a častější. Tehdy jsi plně rozhodnutý opustit první a žít pro druhou. Kterou potom miluješ stejně, jako tu předtím. Ji a všechno s ní spojené. Tak je tedy tohle to, cos hledal, ten kus tebe, který byl teď doplněn. Myslíš si to, dokud ti někdo nepoklepe na rameno a nezavěsí se na tvou paži z druhé strany. Počkej chvíli, druhá, hned jsem zpátky. Obrátíš se a třetí tě rovnou pohladí po tváři a vtiskne ti polibek na rty. Rukou ti naznačí, abys ji následoval. Ach, ty jsi tak krásná...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama