Zmrzlá touha

20. září 2016 v 20:59 | M.S. |  Poezie
Cítím, jak se ochlazuje,
Strnulost v místech, kde ses mě dotknul.
Jak se mi v žilách mění krev v led
a tvoje slova, tehdy sladký jak med,
co's mi mazal kolem pusy.

Podivně se roztahuje
ta prázdnota v hrudi, jako bys mě bodnul.
Tvoje doteky a sliny mění se v led.
Pronikaj do mě a tráví mě jak jed,
co dá vzniknout hnijící směsi

Zkouším to naposled, dřív, než zmrznu.
Narazím obláčky dechu na sklo tvého mlčení.
Jen znovu, déle a víc nahlas, než usnu.
Tuhnoucí dech mě zavírá do ledového vězení,
Zavřel jsi mě na dlouhý časy.

V ostrém chladu, i ve ztěžklém dusnu
umlčím svoje touhy, ať neslyším jejich vrčení.
Navždy, i na chvíli jejich žár jim uzmu.
Položím se na záda v ledovém poli zhrzení,
kde zmrzly všechny klasy.

Zima.
Mlčíš, a já usínám.
Staří známí, stíny mé samoty, které opět nacházím.
Mlčíš, a já vzpomínám.
Zdravím je, vstanu a z ledového vězení odcházím.
S nima.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama